Znak římskokatolické farnosti Židlochovice

PhDr. Zdeněk Kubík (OESSH)PhDr. Zdeněk Kubík (OESSH)

heraldik a vexilologheraldik a vexilolog

V České republice žel není vytváření a užívání církevních heraldických znaků právně ošetřeno, tak jako na 

 Slovensku (viz Heraldický register SR) nebo ve Velké Británii (viz College of Arms a Lyon Court),ale 

vychází z historicky všeobecně platných heraldických zásad a zvyklostí, běžných (nejenom v našem

jako na Slovensku (viz Heraldický register SR) nebo ve Velké Británii (viz College of Arms a Lyon Court),

ale vychází z historicky všeobecně platných heraldických zásad a zvyklostí, běžných (nejenom v našem

evropském církevním prostředí) od doby raného novověku až dosud.

Do veřejné praxe (v minulosti i dnes) zaváděné církevní znaky, ať již duchovních osob (čili kněží,

kanovníků, proboštů, opatů a samozřejmě biskupů etc.) nebo správních institucí (jako farností, děkanátů

a především diecézí etc.), vychází z vlastní (interní) iniciativy a žel neexistuje u nás (nebo např. ve Vatikánu)

žádná centrální evidence (registr), ani možnost administrativního či dokonce zákonného udělení, jako

v případě znaků měst a obcí v gesci předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (Podvýboru

pro heraldiku a vexilologii). Samozřejmě může o takové skutečnosti vydat úřední (pamětní) listinu příslušný

ordinář ze své iniciativy či na požádání. Institucionální nebo osobní církevní heraldiku také nelze (zcela)

ztotožňovat s rodovou (šlechtickou) heraldikou, a proto důsledně používáme označení (církevní) "znak"

místo (šlechtický rodový) "erb" (z německého slova "Erbe = dědic, dědictví").

Základem každého heraldického znaku je vždy štít (používaný i samostatně), který v případě

církevních znaků naprosto charakteristicky odlišuje od jiných znaků (např. státních, komunálních,

občanských atd. apod.) právě a především tzv. hodnostní klobouk nad štítem. Jeho zbarvení a počet střapců

na šňůrách po stranách štítu pak určuje konkrétní status (tj. např. farnost/kněz, děkanát/děkan,

kapitula/probošt, diecéze/[arci]biskup, kardinál etc.).

Štít znaku rozhodně nemá být složitý (čili např. čtvrcený a podobně, vyhrazený především sídelním

biskupům). Nejsou přípustné žádné tzv. honosné kusy či tzv. trofeje vedle štítu (opět vyjma diecézních

a biskupských znaků), maximálně heslo pod štítem, preferuje se jednoduchá a výrazná kompozice znaku.

Dle požadavků a charakteristiky uživatele církevního (v tomto případě farního) znaku je použito

příslušné (zásadně dvourozměrně stylizované) štítové znamení (figura či figury). V církevní heraldice se

jedná především o symboliku vycházející z ikonografie světců dle místního patrocinia. Heraldické figury

dělíme na tzv. heroldské (čili geometrické) a obecné (tj. všeobecně známé) v daných heraldických tinkturách.

Těch je (pouze) šest: Dva kovy, zlato a stříbro (zobrazované běžně žlutě nebo okrově a bíle či šedě)

a čtyři barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně i tzv. přirozená (jako je např. hnědá barva kmene

stromu apod.). Přičemž platí základní (kontrastní) pravidlo, že "kovy se kladou na barvy a barvy na kovy".

Štít blasonujeme (tj. terminologicky odborně popisujeme) vždy shora dolů a z pohledu pravé strany (ruky)

jeho nositele, nikoliv pozorovatele znaku, proto zdánlivě obráceně, takže lilie je heraldicky vpravo.

Zbarvení (základního) kněžského hodnostního klobouku je vždy černé (vyjma premonstrátů

s tradiční bílou čili stříbrnou tinkturou), další barvy, známé i z liturgických oděvů (fialovou, zelenou

a červenou) určuje hodnostní systém církevní hierarchie, stejně tak i počet střapců v rámci příslušné barvy

(hodnosti): Černý klobouk s jedním střapcem (farnost/kněz), se dvěma střapci (děkanát/děkan), se třemi

(kanovník nebo provinciál), se šesti (kapitula/probošt či opat), šest fialových střapců (monsignore). Zelený

klobouk se šesti zelenými střapci (diecéze/biskup), s deseti střapci (arcidiecéze/arcibiskup) a s patnácti

(patriarcha). Červený klobouk s patnácti červenými střapci (kardinál).

Na základě užívaného (obrysového) heraldického razítka, které pro židlochovickou farnost navrhl

(zřejmě v osmdesátých letech minulého století) slovenský heraldik Zdenko Alexy (1922-2016) byly nyní

doplněny (žádoucí) heraldické tinktury, takže blason (úplného) církevního znaku farnosti je následující:

Ve stříbrném štítě červený vydutý hrot se stříbrným návrším a zlatým latinským křížem se

stříbrnou metlou a důtkami zavěšenými na okrajích břevna, provázený modrou zlatě přepásanou lilií

a černým vztyčeným roštem. Nad štítem černý kněžský klobouk se šňůrami po stranách a jedním

střapcem na koncích.

Heroldský tzv. vydutý čili prohnutý hrot (coby hlavní figura štítu) s návrším (symbolizujícím

Golgotu), křížem a nástroji Kristova umučení (tj. metlou a důtkami) jsou atributy Povýšení sv. Kříže, podle

zasvěcení kostela v Židlochovicích. Mají oporu i v historické razítkové a pečetní symbolice farního úřadu.

Červená barva (liturgický symbol mučednictví a oběti i vítězství) je zároveň ve znaku města Židlochovice.

Vše logicky v kombinaci se zlatou (tj. žlutou) i stříbrnou (tj. bílou) tinkturou.

První průvodní figura (přepásané) lilie zastupuje (jakožto typický mariánský atribut čistoty) jak

kostel Nanebevzetí Panny Marie v Unkovicích, tak i kostel Pany Marie Královny v Hrušovanech. Liturgické

mariánské barvy, stříbrnou čili bílou a modrou, proto navíc doplňuje i zlatá (tj. žlutá), neboť jde o dva

mariánské chrámy ve farnosti.

Druhá průvodní figura černého (kovového) roštu je pak známým mučednickým atributem (upálení)

sv. Vavřince, kterému je zasvěcen kostel ve Vojkovicích, patřící také do židlochovické farnosti.

Fotka znaku a donátorů